„Díky koncertům v zahraničí máme známé po světě – je to propojený kruh, taková velká rodina.“

 Asi se vás na to ptají často, nicméně pro ty, kteří toho o vás třeba tolik neví: Jak se kapela z poměrně malého města, jakým je Vsetín, dostane až do Brazílie?

Všechno je to o dobrých vztazích s lidmi a nebudeme si nic nalhávat, taky o kontaktech. Během deseti let, co hrajeme, jsme narazili na kluka, který dělá koncerty zahraničním interpretům, a díky němu jsme jako předskokani odehráli koncert třeba skupině ze Švédska. Stali se z nás kamarádi, seznámili jsme se nejenom s ním, ale i s dalšími kapelami. V podstatě můžu říct, že máme díky takovým koncertům dost známých po světě. Je to takový propojený kruh, hodně velká rodina. (úsměv) Takže vyjet do Brazílie není problém, všechno je to jenom o tom, aby pro to člověk něco udělal!

Nebyla to vaše první cesta, kde berete na takový trip finance? Vy jste s sebou navíc neměli ani své nástroje, museli jste si je vypůjčit – to asi taky něco stojí…

Spousta našich kamarádů jezdí hrát do Německa nebo do Rakouska a naše první cesta byla paradoxně do Kanady, když jsme vyhráli v soutěži Planetrox. To nás hrozně nakoplo. Zjistili jsme, že naše koncerty nestačí na uživení, ale taky nemusí stačit pouze na to, abychom šli někam po koncertě a nakoupili flašky. Peníze z koncertů se snažíme nastřádat. Navíc máme i vlastní trička a čepice, které prodáváme, a jsme díky nim v plusu. Pak si jen řekneme, nakolik je reálné koupit letenky třeba do Brazílie, a letíme. S těmi nástroji to děláme tak, že se domluvíme na dobré slovo s kapelou, které třeba předskakujeme. Kluci nám nástroje zapůjčí a my jsme jim zavázaní – až pojedou zase oni do Česka nebo do Evropy, tak se o ně postaráme.

IMG_9758

Koncertovali jste v sedmi brazilských městech, nepředpokládám, že by vás tam znali. Což třeba u nás dost souvisí s tím, jak se pak lidi baví. Asi mi dáš za pravdu, že když u nás vaši hudbu neznají, často se úplně neodvážou, na festivalech si raději odskočí na pivo a vyčkají „svého“ interpreta. Jak se v tomto směru umí bavit Brazilci, kteří vás slyšeli možná vůbec poprvé? Umí udělat „bordel“?

Nejeli jsme tam samozřejmě jenom tak, ale člověk, který se o nás staral, zařídil i propagaci, plakáty a velkou výhodou byl i Facebook, kde vytvořil události. Místní se tak bez problémů dozvěděli, že tam budeme koncertovat. Brazilci to fakt umí, dělat bordel. Jsou dost temperamentní, na koncertech byli lidi zavěšení až na trámech. A taky nás potěšilo, že se naučili naše texty, i když anglicky neumí, zpívali s námi – to se nestává ani u nás. Všeobecně si myslím, že jsme v ČR zhýčkaní, jsme zvyklí, že k nám jezdí kapely ze zahraničí. Brazílie je ale velká země, všude musíš cestovat letadlem a ne každý si to může dovolit. Nemají takové možnosti, tím pádem tam není tolik kapel ze zahraničí, které by se tam podívaly. Lidé si tam toho daleko víc váží.

„Brazilci jsou temperamentní a umí to rozbalit – při koncertech byli zavěšení až na trámech.“

 

Kde ty koncerty vůbec probíhaly, hráli jste i venku anebo jen v klubech? V čem je tam ta atmosféra jiná než třeba u nás?

Většinou jsou hodně otevřené, mnohdy nemají ani dveře. Hráli jsme i venku, vypadalo to jako dvorek, kam chodí lidé na koncerty, kluk tam k tomu vybudoval bar, podium a zastřešil si to, vlastně takové DIY. Další koncert byl ve fast-foodu, kde jsme šli do zrušené kuchyně, všude okolo nás byly bílé kachličky, jak někde u řezníka. (smích) V Brazílii jsme viděli opravdu různé věci, určitě ty kluby nejsou tak dobře vybavené, jako třeba u nás, nejsou tak čisté, ale má to do sebe něco jiného – to, že si to ti lidi udělali sami. Není to nic vyumělkovaného.

Přejížděli jste z místa na místo, předpokládám, že jste ubytování prostřídali. Využili jste možnosti zabookovat si něco dopředu anebo bylo ubytování jedno velké dobrodružství?

V Brazílii jsou nejlevnější hodinové hotely, ubytovali jsme se tam. Samozřejmě se při odchodu musely odevzdat klíče, a když jsme přišli večer, unavení po koncertu, ukázali jsme jim vyfocená čísla klíčů a paní na recepci řekla: „Ne“ a my na ni: „Jako co ne? To jsou naše pokoje.“ Nakonec jsme přes Google překladač zjistili, že si myslí, že tam jdeme za prostitutkami, které tam nejsou. Pak nás pochopila, hrozně se smála a druhý den tam byla zase jiná recepční, takže nastala ta samá situace. (smích)

IMG_20141111_154507

Měli jste i nějaký den volna abyste si mohli užít Brazílii jako takovou? Jakou zajímavost jste měli možnost vidět?

To byla sranda, přišli jsme k metru, které bylo kousek od ubytování, a zjistili jsme, že vlastně ani nevíme, co chceme vidět. Když se řekne Brazílie, člověk si vybaví Rio de Janeiro, Ježíše a Copacabanu, víc vlastně nevíme. Podívali jsme se na mapu, kde byly zakreslené různé zajímavosti, ale jednalo se o takové klasické věci, třeba zoo. Tak jsme šli na jídlo. To je vždycky nejlepší – když jsi v zahraničí, jít na jídlo a dát si něco tradičního. Počkali jsme na kamaráda, co se o nás staral, a on nás už navedl. Mě přišlo zajímavé národní muzeum, ale navštívili jsme i centrum města s mrakodrapy, obchody, zažili jsme i ten rušný, velkoměstský život.

„Když jsi v zahraničí – je vždycky nejlepší jít na jídlo a dát si něco tradičního. To mě v Brazílii dost bavilo.“

Doporučený příspěvek

Letošní hvězdná sestava Aerodrome festivalu

V Praze se chystá již čtvrtý ročník hudebního festivalu Aerodrome. Už předchozí ročníky signalizovaly, že i letos se budeme mít na co t... Pokračovat ve čtení

 Co jste ochutnali, jaké je vlastně jejich tradiční jídlo?

Velká mísa plná fazolí a masa, k tomu přinesli hranolky, rýži, různé přílohy, které tou směsí zaliješ. Je to takový mix všeho. Ještě mají grilované maso na špejli, ke kterému si můžeš dát malý chleba, ten je zas plněný sýrem. To jídlo mě tam dost bavilo. I když každý den bych to jíst nemohl.

Jak je to s tou jejich jižanskou povahou? Myslím tím, jestli jsou opravdu takoví, jak se o nich říká – živí, rádi se druží, umí se odvázat, jsou hluční…

Myslím, že jo. Hlavně jsem si všiml, toho jejich typického „maňana“ – mají na všechno čas. Třeba koncert měl začít v osm, my jsme hráli o půlnoci, a když jsme přijeli před dvanáctou, teprve se chystala první kapela ze sedmi. Říkali jsme si, v kolik budeme hrát my. Ráno?! Nikdo to tam neřešil, jediný, kdo z toho byl špatný, jsme byli my, protože na to nejsme zvyklí. Trochu mě to štvalo. Byli jsme i v nejslavnějším klubu pro punk-rockovou scénu, kde byl místní zvukař, Holanďan a ten říkal, jak všichni chodí pozdě, ale tady to vede on a všichni budou chodit přesně. Jinak tam člověk narazí na různé lidi, asi jako všude na světě.

S těmi typy lidí souvisí i bezpečnost. Cítili jste se v Brazílii bezpečně?

My jsme byli s kamarádem, který nás bral na bezpečná místa, ale jinak tam bezpečno není. V Brazílii jsou chudinské čtvrti – favely, takové kopce z bahna s nejrůznějšími stavbami a tam jsme fakt nemohli. I když, jednou jsme se tam neplánovaně dostali, já jsem naštěstí spal, ale pak mi to kamarád vyprávěl, že ještě nikdy nebyl tak posraný – zastavilo před námi auto, které nebylo možné objet, tak jsme trčeli v chudinské čtvrti. Anebo jsme stáli kousek od hotelu na benzince, když okolo nás ve čtyři ráno začal jezdit desetiletý kluk na kole, kroužil okolo nás a pak odjel. Musím ale zaklepat, že jsme naštěstí žádný problém neměli.

„Hlavně jsem si všiml, jejich typického rysu „maňana“ – na všechno měli dost času.“

 S jakými představami jste do Brazílie jeli? A nakolik se ty představy naplnily?

Pro mě byly primární koncerty. Modlil jsem se, aby naše hudba lidi bavila, abychom nehráli pro prázdný klub. Přál jsem si, aby to bylo lepší než naše předchozí zahraniční cesty. A ono to bylo zatím nejlepší. Je pravda, že nepřišlo tolik lidí, kolik přijde ve Vsetíně, na druhou stranu, ta třetina z nich, která v Brazílii přišla, udělala mnohem lepší atmosféru.

Dokážeš říci, jak si stojí brazilská hudební scéna, kterými hudebními styly tam byli nejvíc ovlivnění?

Oni mají sambu, s ní mám docela vtipný zážitek. Po koncertu nás zatáhli do vedlejšího klubu, kde hrála taková tradiční samba, hudbu tam míchal asi devadesátiletý stařík a všude byly 60leté ženské. Hned se nás tam chopily, že si musíme zkusit zatančit. Tak jsme si zkusili sambu – pohyby à la dělej si, co chceš. (smích) Ale třeba v chudinských čtvrtích mají svou hudbu, něco jako DnB, mají své rytmy. Jezdí v autech, mají otevřená okýnka a všechno okolo se třepe, jak je to nahlas. Poslouchají to takovým stylem, že si musíš zacpat uši. V životě jsem neslyšel hudbu tak hlasitě a oni tam tak jezdí co pět minut.

 Poslední otázkou bych se ráda dostala k tomu, co chystáte. Na svém facebookovém profilu jste sdíleli dubnové turné v Rusku, přiblížíš nám vaši další cestu?

Budou to tři koncerty, zase o něčem úplně jiném. Pozvala nás kapela, která slaví 15 let, a je v Moskvě dost populární. Těším se na to, můžeme jet do Ruska sami a čekat, jestli někdo přijde, anebo jet jako předkapela a zahrát třeba pro pět set lidí. Taky je v tom jistá zvědavost, celkově jsem na Rusko slyšel kritiku, hlavně ze strany západu. Tak bych teď chtěl slyšet názor i z druhé strany, možná pochopit, jak tam ti lidi fungují, protože možná žijeme ve lži. Bude to skvělá zkušenost.

 

 

 

Autor: Veronika Velcerová

Podobné články

Hudba

Ben Cristovao: Kolik věcí dovedeš, tolikrát js...

Mezi české interprety přišel před deseti lety s nálepkou kluka z talentové show. Tu se mu ale podařilo sundat a dnes je z něj úspěšný umělec. Nedaří se mu ale jen na poli h... Více

Hudba

I Love You Honey Bunny: ,,Škoda, že česká scé...

Pražská indie-brit-rocková kapela I Love You Honey Bunny často se svou hudbou brázdí Evropu, stačila si ovšem zahrát už i v Kanadě. Loni vydala svou první desku Cosmic Backgroun... Více

Hudba

Report: Magický kulturní zážitek v Ostravě

Ač jsem o tomto multižánrovém hudebním festivalu slýchala mnohé, naprosto to předčilo mé představy. Colours of Ostrava letos oslavila svou plnoletost, a to opravdu ve velkém styl... Více

Hudba

Report: Mighty Sounds: Punkáči se deště neboj...

Ač předpovědi hlásaly festival pokažený neustálým deštěm, návštěvníci se nedali a užili si ho o to víc. V rozbahněném prostoru před stagí skákali v holinkách nebo bosi,... Více

To nejnovější z czech-us blogu

Jak jsem se vydala studovat do Kanady v době pandemie

Všechno to začalo přesně před rokem, kdy jsem se vrátila z půlročního erasmu v Řecku.... Více

Jak jsme letěli do Kanady .. a skončili v karanténě

Jmenuji se Petra Vyhnálková, je mi 33 let, pocházím z Hradce Králové a mám ráda... Více

Jak se to stane, že kluk z Děčína žije svůj životní sen...

Nějak se musí začít. Já začal cestovat tak, že jsem se v prváku na vejšce přihlásil na... Více

Jak si nás Kanada získala

Po pár pracovních zkušenostech v zahraničí jsme se koncem roku 2018 rozhodovali kam dál.... Více

Partneři