Ještě jako studenti se Jirka Doležal a Honza Emler rozhodli, že spojí své síly i jména a vytvoří něco, co tu dosud chybělo. Motivační diář, který pomáhá nejen s plánováním, ale hlavně s vytouženými sny. Jak sami řekli, lepší je vše vidět černé na bílém, jinak se to snáze zapomíná. Přečtěte si jejich příběh, který ale zdaleka tak černobílý není.

Co vás vedlo k tomu, začít prodávat zrovna diář?

Honza: Je důležité říct, že jsme DOLLER nezamýšleli jako byznys. Chtěli jsme si utřídit naše myšlenky a mít možnost vše si pořádně rozplánovat. Aby se z našich snů mohla stát realita.

Jirka: Na vysoké jsme si uvědomovali, že hodně věcí nestíháme. Rozhodli jsme se, že to chceme změnit a diář pro nás byl řešením, jak tenhle problém zvládnout. Jak jsme ho začali ukazovat, tak nám lidé říkali, že by se jim taky hodil. Pomohlo nám, že jsme náš nápad sdíleli. Lidé se toho často bojí, ale právě tím může člověk získat tu nejlepší zpětnou vazbu. Nám názory ostatních opravdu hodně pomohly a ukázaly nám, že to nemáme dělat jen pro sebe – že je o náš projekt zájem i jinde.

Jak vymýšlíte jednotlivé stránky v DOLLERu?

Honza: Je to opět víceméně založené na tom, co potřebujeme my sami. Ať už jde o to, komu plánujeme zavolat nebo co chceme udělat. Anebo o to, abychom měli své sny někde zapsané. Když si je někde zafixujete, můžete začít přemýšlet nad tím, jak dál. Snažili jsme se diář pojmout jako vnitřní motivaci, protože člověk ví sám nejlépe, co chce. Diář se také několikrát měnil. Z počátku tam bylo například místo pro výdaje, ale potom jsme zjistili, že ho lidé moc nevyužívají. Pryč šel i jeden typ kalendáře a změnily se citáty. Neustále se totiž snažíme sbírat zpětnou vazbu.

Jirka: Chceme, aby to bylo především o uživateli. DOLLER má být pomocník, který vás dovede k tomu, opravdu si začít plnit své sny.

Diář jsme chtěli pojmout jako vnitřní motivaci, protože člověk ví sám nejlépe, co chce.

Co vám na celém projektu připadalo nejtěžší?

Jirka: Byla tu spousta rozhodujících momentů, které pro nás nebyly úplně lehké. Od shánění peněz přes tým až po výrobu nové barevné verze DOLLERu. Museli jsme se tak naučit spoustu nových věcí. Jak pořádně komunikovat s lidmi, polygrafii… Měli jsme ale to štěstí, že nám s DOLLERem lidé opravdu od začátku pomáhali.

Proč si myslíte, že má váš výrobek takový úspěch?

Honza: My bychom úplně neřekli, že máme úspěch, protože ten se dá vnímat ve více rovinách. Je to, jako byste chtěli chodit na party, ale bylo vám šest. Víte, že máte nějakou vizi, ale zatím jste od ní moc daleko. Zároveň je to strašně super, protože několik let zpátky nebylo nic. Tím chci říct, že fungujeme, vytvořili jsme naši komunitu a spousta lidí DOLLER opravdu ráda používá. Takže úspěchem je pro nás každý další den, kdy nám to funguje.

Jirka: Lidé navíc vnímají, že je důležité se občas zastavit a jednoduše relaxovat a zároveň přemýšlet nad tím, co dělají. Zkoušet nové věci, naučit se, jak říct ne a znát své priority. Ale k tomu úspěchu. Když si představím, co chceme do budoucna, jak má DOLLER vypadat a jak si přejeme lidem pomáhat, máme před sebou ještě dlouhou cestu.

Je to, jako byste chtěli chodit na party, ale bylo vám šest. Víte, že máte nějakou vizi, ale zatím jste od ní moc daleko.

Co je podle vás při propagaci to nejdůležitější?

Honza: Nás opravdu baví, co děláme. Snažíme se být lidem blízko, řešíme stejné problémy. Opravdový život se skládá z více částí – rodiny, přátel, práce, zábavy… Aby byl člověk šťastný, měl by si mezi nimi umět rozdělit čas, ale taky vědět, kam si přeje směřovat. Proto ukazujeme nejen tipy na lepší plánování a vizualizaci, ale i zábavu. U nás je to třeba to, že jdeme na bungee jumping, protože si ho chceme zažít a je to náš sen. Chceme ukazovat, že se nemusí pořád jen pracovat, ale je potřeba si také užívat a mít svobodu. Zároveň ale nemyslet jen na sebe. Od toho jsme tady a baví nás to.

Doporučený příspěvek

Drsný ultramaraton v Yukonu

Běžet 700 kilometrů v  mrazech, které sahají až pod neuvěřitelných minus 45°C zapřažených do saní rozhodně není pro každého. Vlas... Pokračovat ve čtení

Jak vnímáte trh u nás, podniká se v Česku dobře?

Honza: Pro nás je to spíš taková hra, takže nemáme moc co vytknout. Naše republika má výhody v tom, že je malá a s lidmi se dá lehce potkávat. Je ale pravda, že spoustu věcí si neděláme sami, například účetnictví. Pracuje pro nás člověk, kterého to baví. A my se tím pádem nemusíme zabývat něčím, co nebaví nás. Proto si také myslíme, že k podnikání vysokou školu nepotřebujete. Důležité je, že to budete dělat s láskou a obklopíte se lidmi, co vám pomůžou.

Pro nás je podnikání spíš taková hra.

Dnes už nestačí jen přijít s dobrým nápadem nebo umět přemýšlet jako investor. Je důležitá hlavně grafika, reklama, obrazový doprovod. Jak to všechno zvládáte?

Jirka: Máme to štěstí, že jsme začali ve Zlíně, kde je to docela malé a vše je tam v rámci univerzity pohromadě. Když jsme někoho potřebovali, vždycky jsme ho našli. Každý umí něco a my se to jenom snažíme skládat dohromady. Máme lidi, kteří se zabývají tvorbou videí a zase jiné, co nám do Dolleru kreslí. Je důležité si uvědomit, že ne všechno můžete dělat sami. Naopak čím více skvělých lidí budete mít okolo sebe a budou vám moci pomoct, tím lépe.

Je také potřeba vědět, jak se v moderní společnosti, kde velkou roli hrají především sociální sítě, prosadit. Myslíte si, že vám jejich znalost nějak zásadně pomohla?

Jirka: Určitě ano. Jsou dva důvody, kvůli kterým si myslíme, že se DOLLER rozkřikl. První jsou určitě sociální sítě, přes které se vše sdílí mnohem rychleji. Lidé DOLLER často ukazují, nosí ho s sebou, fotí si ho a sdílí s ostatními. To je pro nás zároveň také ta nejlepší zpětná vazba.

Honza: Ten druhý je, že jde o projekt od mladých pro mladé. Když jsme začínali, ještě jsme studovali vysokou. Uměli jsme si představit, co studenti chtějí a jak s nimi komunikovat. Když jsme s DOLLERem začali, byly pod stejnojmenným hashtagem na Instagramu pouze fotky aut, peněz, různých selfie a dalších věcí spojených se zkomoleninami dollaru. Teď jsou tam sice taky, ale asi z 80% jde hlavně o fotky našeho diáře. Což je strašně super, protože pro nás jsou lidi zkrátka největší kouzlo.

Jak by měl člověk svůj nápad odstartovat?

Honza: Nejdůležitější je se o věcech bavit a zkoušet je. Nikdy nevíte, jestli je to správná cesta, ale vždycky ji můžete zkusit. I když vymyslíte úplnou blbost. Ale až zpětnou vazbou zjistíte, jestli by to mohlo fungovat.

Jirka: A vždycky potřebujete prototyp. Je jedno, kolik uděláte chyb, ale reálnou výrobou začne myšlenka nabírat na síle. Nesnažte se získat zpětnou vazbu jen od nejbližších deseti přátel, to fungovat nebude. A nenechejte se odradit. Když jsme začínali, říkali jsme si, co se asi bude dít, když potřebné peníze nevybereme. Ale vzápětí jsme si odpovídali, že je to přece jedno. Už jen to, co jsme se za tu dobu naučili, nás strašně posunulo.

Nikdy nevíte, co je ta správná cesta, ale vždycky to můžete zkusit.

A co motivuje vás?

Jirka: Že děláme to, co nás baví a těšíme se na další cestu před námi.

Honza: Často nám navíc pomůžou různé nové příležitosti, jak se posunout dál a něco se naučit. A hlavně lidi a fakt, že je nechceme zklamat. Když už jsme s tím jednou začali,  nemáme v úmyslu s tím hned přestat. Chceme lidi inspirovat, bourat paradigmata a posouvat je tím dál. Aby mohlo být víc lidí, co žijí své sny.

Podobné články

Volný čas

Kolik se toho zvládneš naučit za 700Kč?

Představ si, že ti někdo dá 700 Kč – jen tak. Fakt se to může stát! Třeba Komerčka má do... Více

Volný čas

Výměnný pobyt ve vlastním státě? Členové E...

Student si nemusí sbalit jediný kufr, překročit hranice Česka, ani opustit svou alma mater. Přesto získají zahraniční zážitek na celý... Více

Volný čas

Předpojatí budeme vždycky. Jde ale o to jak, ř...

Zajímal je vesmír, vědomí i to, jak vznikají myšlenky. Kryštof Jarmar a Vojtěch Hlaváček se proto rozhodli studovat mozek –... Více

Volný čas

Blanka Pilátová: Často mám pocit, že musím z...

Vědecká influencerka Blanka Pilátová pro kterou #chemiejeláska. Studentka průmyslové ekologie a toxikologie, jejíž příspěvky na Instagramu sleduje přes 30 tisíc... Více

To nejnovější z czech-us blogu

Od léta v USA ke 4 rokům v Kanadě

Studoval jsem v rodném městě, bydlel u rodičů, měl teplou večeři, vyprané prádlo .. a tak... Více

Jak jsem se vydala studovat do Kanady v době pandemie

Všechno to začalo přesně před rokem, kdy jsem se vrátila z půlročního erasmu v Řecku.... Více

Jak jsme letěli do Kanady .. a skončili v karanténě

Jmenuji se Petra Vyhnálková, je mi 33 let, pocházím z Hradce Králové a mám ráda... Více

Jak se to stane, že kluk z Děčína žije svůj životní sen...

Nějak se musí začít. Já začal cestovat tak, že jsem se v prváku na vejšce přihlásil na... Více

Partneři