„Na obloze tančí zelené paprsky polární záře.“

Samotářská země, ve které s větší pravděpodobností potkáte soba než lidskou duši. Největší ostrov naší planety, kde doba ledová ještě neskončila, a tak ledovec pokrývá více jak 81 procent plochy.  V létě zde Slunce nikdy nezapadá a v zimě nevychází a na obloze tančí zelené paprsky polární záře. Soby, obrovská hejna ryb, mohutní kytovci a nádherné fjordy s modravou vodou a bělostnými ledovci. To vše je Grónsko. Člověk zde stojí v ohromení před majestátem nespoutaných přírodních sil.

Přípravy na cestu

Cestovat po Grónsku není žádná legrace, a tak se Jirka začal připravovat už měsíc před odletem. Začal chodit na dlouhé procházky, aby zjistil, kolik toho jeho nohy vydrží, a prošlapával své boty, aby předešel puchýřům. Několikrát si taky sbalil a vybalil krosnu. Jako před každou cestou bylo důležité prostudovat pečlivě trekového průvodce s názvem Arctic Circle Trail, podle kterého původně měli v plánu putovat. I přesto, že si mysleli, že mají vše přečteno, se vloudila malá chybička. Všichni úspěšně přehlídli krátkou větu ukrytou hned v úvodu knihy. Ta čtenáře varovala před sněhovou pokrývkou s doporučením zabalit s sebou sněžnice, v případě, že se vydáte dříve než na konci června, do kdy tu sníh klidně může přetrvávat. Ups.

„I s naplněným vakem na vodu jeho krosna vážila 25 kg.“

Co nejvíce párů ponožek

S sebou si Jirka musel sbalit všeho dostatek. Jel strávit několik dní úplně mimo civilizaci. Jídlo měli zabalené s sebou už při odletu, všechno to byly různé variace sušeného ovoce, pytlíkových obědů, sušenek a ovesných kaší. Rozpočítali ho na dny a přidali něco navíc. A kdyby bylo nejhůř, tak alespoň kostičky vývaru, ty nezaberou tolik místa. I s naplněným vakem na vodu jeho krosna vážila 25 kg. Mezi nejdůležitější části výbavy patří rozhodně teplý péřový spacák a co nejvíc párů ponožek (přičemž ty nejhřejivější jsou rezervované na spaní). „Není asi nic horšího, než když se hned ráno po celé noci usilovného sušení ponožek propadnete do ledové řeky a vylézáte z ní s vědomím, že dalších deset hodin musíte jít v těch promočených, fuj.“

hi-gronsko-14

Ucho a pět dobrodruhů

Na výpravu se vydali ve skupině pěti lidí, a jak Jirka říká: „Já byl jednoznačně největší ucho.“ Ostatní už byli zkušení cestovatelé a dobrodruhové, kteří prošlapali svět od Indie po Aljašku a do Grónska jeli na procházku.

„Obcházet závěje přes zamrzlá jezera a brodit se jednou řekou za druhou…“

200kilometrová procházka

Přiletěli na letiště v Kangerlussuaqu (nikdo to neuměl vyslovit, tak mu pro zjednodušení říkali „Káčko”), což je snad jediné místo v Grónsku, kde přistávají mezinárodní lety, a odtud se vydali do přibližně 200 km vzdáleného města Sisimut, jež leží na pobřeží. Původně plánovaná trasa byla asi o 30 kilometrů kratší, než nakonec zdolali, protože kvůli hlubokému sněhu jim nezbylo nic jiného, než z cesty odbočovat, chodit po větrných stranách prudkých kopců, ze kterých vítr odfoukl sníh pryč, obcházet závěje přes zamrzlá jezera a brodit se jednou řekou za druhou.

Magický svět ticha

Po první noci v Grónsku se Jirka vzbudil, když všichni kamarádi ještě spali, vykoukl ze stanu a zjistil, že zrovna vychází Slunce. „Šel jsem se projít po okolí tábořiště a dostal se na vyvýšeninu, ze které bylo vidět do všech stran. Tahle a spousta dalších chvil zůstává jako pocit nekonečného prostoru a ticha, které se rozléhá na všechny strany a celého člověka obklopuje, a zároveň vítá jako hosta do svého vznešeného a neuvěřitelně magického světa.“

„Je více pravděpodobné, že po cestě potkáte soba než lidskou společnost.“

Sobí společnost

S nízkou hustotou obyvatelstva je více pravděpodobné, že po cestě potkáte soba než lidskou společnost. Podle statistiky v Grónsku žije asi 2,5 člověka na každých 100 km2.  A tak tomu bylo i u této výpravy. Mezi Káčkem a Sisimutem nepotkali lidskou duši. Tam jim dělali společnost již zmínění zvědaví sobi, zajíci, lišky a mikroptáčci. Prvního člověka potkali až po deseti dnech v Sisimutu, což je druhé největší město Grónska, které se doslova pyšní svými 5000 obyvateli.

hi-gronsko-36

Je libo pižmoní svetr?

V Sisimutu se seznámili hned s několika místními a bylo neuvěřitelné, jak přátelští a ochotní všichni byli. Starý pán vyrábějící šperky ze zubů mořských zvířat nebo paní, která pletla asi to nejteplejší oblečení světa z vlny pižmoňů.

„Velkou část cesty přemýšlíte jen nad tím, kam přijde další krok. Je totiž vždy nevyzpytatelný.“

Doporučený příspěvek

Kolem světa trolejbusem, ekranoplánem i expedice do Severní Koreji

Albert je člověk, který jde do všeho po hlavě. Je zakladatelem mnoha projektů jako Expedition club nebo Gepard Express. Má za sebou také ... Pokračovat ve čtení

Očistné a ulevující Grónsko

V takovém prostředí pak člověku čas utíká úplně jinak. Nelze říct, zdali pomaleji nebo rychleji, prostě jinak. Zajímavé je, že si člověk v takových situacích uvědomí, kolika naprosto zbytečnými věcmi je za normálního dne ve městě nebo ve škole nucen se zaobírat. Uprostřed pustiny nikoho nezajímají nejnovější trendy v péči o pleť nebo skandály v šoubyznysu. Je to ohromně očistná a ulevující zkušenost, zabývat se několik dní jen těmi opravdu důležitými problémy – co jíst, kde spát, jestli je teplo a jak se asi mají nejbližší, kteří zůstali doma. Velkou část cesty ale musíte přemýšlet jen nad tím, kam přijde další krok do sněhu, protože ten je nevyzpytatelný.

Stan a rybářská základna

Větší část cesty přespali ve stanech. Párkrát pak využili opuštěnou rybářskou základnu nebo turistické chaty, kterých je po Arctic Trail celkem asi devět a slouží jako záchytné body pro cestovatele. Bohužel použitelné jsou jen některé.

„Koupal jsem se jen v nejnutnějších případech. Obvykle to zabralo tak 8 sekund.“

Večerní koupel ve vymrzlé vodě

S umýváním to rozhodně nebyla žádná legrace. „Z mojí předodjezdové představy, jak se odhodlaně a hrdinsky každý večer vrhám do ledové vody a lokty rozrážím led v perfektní kraulové exhibici, jsem upustil hned první večer a koupal se jen v nejnutnějších případech. Obvykle to zabralo asi tak 8 vteřin včetně proražení ledu a stačilo,“ vyprávěl Jirka. Jednou ale měli štěstí a našli „kalužoidní“ pidi jezírko. To totiž slunce krásně vyhřálo a tak si všichni koupel vychutnali. Přes den se pak teploty pohybovaly okolo 5 °C, což při chůzi nevadilo, ale v noci už to byl průšvih. Promočené boty tomu nepomáhaly a šlo hodně do tuhého. Jeden večer dokonce Jirka odlepoval od nohy přimrzlou ponožku a kamarád necítil prsty ještě několik dnů po návratu.

hi-gronsko-20

Nebezpečí na ledu

Na každé cestě hrozí určité riziko nebezpečí. V Grónsku se tato šance se zamrzlými ledovci ještě rapidně zvyšuje. Asi nejhorší byla procházka po ne-tak-úplně-zamrzlém jezeře. Nastal večer a pořádná zima a kluci nemohli najít místo, kde by se dalo přespat. Přes hluboký sníh už se nedalo dál, a tak jedinou možností bylo přejít několik stovek metrů po jezeře do místa, kde už sníh nebyl tak hluboký a dalo se v něm chodit. Na ledu na jezeře bylo ještě po kotníky odtáté vody, kterou nohy po celém dni už ani moc nevnímaly. Jak postupovali dál, občas zahlédli prasklinu v ledu nebo zaslechli křupnutí. S pětadvaceti kilogramy na zádech Jirkovi neustále naskakovala otázka, jak blízko asi může být k tomu, aby v dalších pár vteřinách skončil pod ledem. V tu chvíli se pohled na svět a žebříček hodnot ještě o velký kus posunul.

Hobitín za polárním kruhem

Grónská městečka jsou z architektonického hlediska velice vtipná. Vypadají asi jako Hobitín za polárním kruhem. Každá rodina bydlí na svojí skalce a má domek nabarvený jinou křiklavou barvou, na dvorku mají člun nebo loďku, na zahradě psa Husky a saně a všechno potrubí vede nad zemí. Na barvy na domech jsou obzvlášť pyšní, a když přijde polární noc a všechno se zabarví do sépiového modrošeda, tak jejich fasády září jako připomínka toho, že zase přijde den.

Zelenáči na cestách

Jeden z kamarádů (po Jirkovi druhý největší zelenáč) moc dobře nevychytal čas na dietu a dokončoval ji ještě v době cesty. Přezdívali jí katatonická dieta a spočívala v tom, že prakticky jedl jenom vařená vajíčka, která mu po několika dnech způsobila trávicí potíže a zásadní vyčerpání. Smůla se mu na cestě lepila na paty. Ztratil po cestě lžíci, termosku a láhev na vodu, zapomněl doma hole, ortézu na operované koleno a přes opakovaná varování nenosil brýle, takže k tomu všemu dostal jako bonus ještě zánět spojivek. Celý vzhled završil spáleným obličejem, se kterým ale nikdo z nich nezůstal pozadu (koho by napadlo brát do Grónska opalovací krém?!). Není divu, že ho jeho slečna při příletu téměř nepoznala.

Domů v plném počtu

Celá cesta zabrala přibližně čtrnáct dní, přičemž samotnou chůzí a putováním strávili dní deset a zbytek byl rezervován na letecký přesun a poznávání městečka Sisimut.

Tak co, kdo z vás by zvládl za deset dní 230 km v hlubokém sněhu a mrazu?

A kam příště?

Tenhle rok se Jirka chystá do Mongolska, v ideálním případě by to rád spojil s fotografickým projektem a vzal by to ještě do Tibetu. Dalším obrovským snem je Aljaška. Tak držíme palce a ať se vše vydaří.

 

Autor: Stáňa Wolfová

Podobné články

Cestování, Studium v zahraničí

Studium v Anglii za stávajících podmínek ...

V listopadu jsme vás informovali o možnosti rychlého předvánoční výletu, abyste v Anglii mohli studovat za stejných podmínek i po skončení přechodného období. Jak se ale ... Více

Cestování, Studium v zahraničí

Doba covidová na Maltě

Přesně v den, kdy se zavřely okresy – 1. března, jsem utekla za hranice. Neutekla jsem doslova, ale vyrazila jsem z Brna... Více

Cestování, Studium v zahraničí

Příběhy studentů: Na Erasmus i v době ...

Přes to, že se i cestování po vlastní zemi zdá momentálně jako sci-fi, vycestování do zahraničí je pořád možné. Důkazem... Více

Cestování, Volný čas

Z asistenta produkce v Mexiku k žití v ...

Michal Šodek byl jeden z posledních, kdo se skrz Work and Holiday víza stihl podívat v čase předpandemickém do Austrálie. Od studií... Více

To nejnovější z czech-us blogu

Verča: První term studia za mnou a léto ve Vancouveru v ...

Ahoj! Já jsem Verča a studuju Sales & Marketing na škole ILAC ve Vancouveru. Své první ... Více

Práce a život na ostrově Rujána

Končili jsme poslední rok střední školy, což nás dovedlo k zamyšlení, jakým smysluplným ... Více

Romča o pobytu v Austrálii: Dodnes tak trochu litujeme ...

Ahoj! Jmenuji se Romča a ráda bych se s tebou stručně podělila o svoji zkušenost z ... Více

Nově s námi můžeš vyrazit za prací do německy mluvících ...

Máme radost, že můžeme rozšířit naši dosavadní nabídku o další zajímavý pracovní ... Více

Partneři