Stojím u výdeje zavazadel na dublinském letišti a nějak nechápu, co se děje. Na páse krouží už jen pár zavazadel, ale můj k prasknutí nacpaný batoh mezi nimi není. V duchu proklínám letušku, která mi před letadlem řekla, že mi zavazadlo zdarma odbaví. Přes všechny ty zmatky se zavazadlem ani nestihnu být nervózní a než se naděju, už sedím na zadním sedadle obklopená plyšáky vedle osmileté Holly, o kterou se budu měsíc starat.

Zvyknout si na nový režim

Jestli je nějaká věc, kterou vás cestování o samotě zaručeně naučí, je to řešit všechny situace s úsměvem. Co na tom, že mám jen kabelku, jejíž obsah čítá plyšovou myš, počítač a lahev českého vína, kterou vezu jako dárek. Co na tom, že musím první večer sušit koupené kalhotky fénem. Co na tom, že se další den koupu v oceánu ve vypůjčených leginách, které mi pod vodou málem spadnou.

První dny v nové rodině jsou vždy o zvykání si na nové lidi a prostředí. Že zapadnu, jsem věděla už v momentě, kdy osmiletá slečna udělala první hvězdu. Je to malá gymnastka, jakou jsem v jejím věku bývala i já. Po týdnu se začnu cítit jako součást rodiny a než se naděju, je můj irský měsíc pryč.

Hitem letošního léta je dělání slizu a závody ve skocích na trampolíně

Pokud hlídáte starší dítě, nevyhnete se všem těm praštěným věcem, které děti dělají. V jednu chvíli máchám ruce v nechutné zelené hmotě ala po domácku vyrobeném slizu, což vám začne připadat mnohem hroznější, když si uvědomíte, že ten nepořádek budete muset uklidit vy. V další chvíli se zase hrabu v mokrém písku a snažím se neječet, když zahlédnu obřího brouka, protože se přeci musím chovat dospěle. Imituji hlasy všech možných panenek a plyšáků, hodiny hledám kostičky lega a další hodiny je zase uklízím.

Naštěstí pro mě je nejoblíbenější zábavou skákání na trampolíně a houpání se na houpačkách. A tak můžu dosyta dělat všechny potrhlé kousky, které se už v mém věku nesluší. Dokonce si párkrát tajně na trampolíně zaskáču, když jsem doma sama. Všechny tyto aktivity vás ale vrací do vašich dětských let a najednou začnete vzpomínat, co jste dělali vy. V neposlední řadě si zlepšujete slovní zásobu. Protože kde jinde byste se naučili životně důležitá slovíčka jako například, jak se řekne sliz nebo vodní víla.

Doporučený příspěvek

Naostřete si kartáčky!

Poloprázdná tramvaj se škubnutím zastaví na konečné. Hodím na záda batoh, vystupuju a mířím do školy. na první pohled nic nenasvědčuj... Pokračovat ve čtení

Večery patří skleničce vína s dospělými a poznávání místní kultury

Po celodenním hlídání mám čas pro sebe. Užívám si samoty, chodím na dlouhé procházky podél oceánu, pozoruju lachtany a cvičím jógu. Každý večer se ale scházím s mojí náhradní rodinou u večeře a skleničky vína. Prostřednictvím jejich vyprávění poznávám irskou kulturu a s každým dnem se do téhle ostrovní země začínám zamilovávat. I když na začátku jediným důvodem byl měsíční pobyt u oceánu, nepřestává mě fascinovat zelená krajina, nekonečné procházky po útesech, všudypřítomné ovce a krávy jako na českém venkově a to, že mě v desetitisícovém městečku, kde bydlím, každý zdraví.

Irská nátura

Irové stejně jako já milují oceán a náležitě si ho užívají. Počasí se tu v letních měsících pohybuje maximálně kolem dvaceti stupňů. A když náhodou už těch dvacet je, všichni si stěžují, že se to horko nedá vydržet a berou pláže útokem. Při prvním koupání zažiju menší šok. Voda je tak studená, že ještě hodinu necítím prsty na rukou i přestože mám na sobě dva svetry. Irové se ale koupou za každého počasí i v zimě. Nezřídka vidím děti řádit ve vodě ještě po setmění, kdy často při svých procházkách vytahuju bundu. Milují sendviče k obědu s pytlíkem malých brambůrek, pikniky na pláži, uzeného lososa a jsou hrdí na irské čerstvé mléko, sýry i hovězí maso. V obchodech člověk jen málokdy najde produkt, který není označen štítkem “irský“.


Stejně jako ve Velké Británii, i v Irsku je velmi běžné mít na pomoc s dětmi aupairku. Díky tomu jich i v malém městečku potkám hned několik, se kterými si hned po prvním setkání padnu do noty. Na tom být v cizině, je totiž krásné mimo jiné i to, že se sblížíte s lidmi, se kterými byste se asi za normálních okolností ani nepotkali.

Podobné články

Cestování

Neexistují malí lidé, jen malé cíle

Filipa Mayera mnozí z nás znají ze sociálních sítích jako autora projektu Deník dobrodruha. Během studia na Vysoké škole ekonomické koupil... Více

Cestování

Jirka a továrna na čokoládu v Kolumbii

Jirka je dobrodruh a podnikatel v jednom. V exotické Kolumbii viděl potenciál tam, kde ho ostatní přehlíželi. Začal se zajímat ne o... Více

Cestování

Lost Czech Man: Nejsem cestovatel, jen kluk, co se...

Martin Půlpán o sobě tvrdí, že není cestovatel. Je prý obyčejný kluk, který se toulá světem. Před téměř rokem zabalil... Více

Volný čas

O práci budeme bojovat s celým světem. Kvůli k...

Pilot dronů nebo čistič digitálního odpadu? I to jsou povolání, která nás možná v nejbližší době čekají. Jaké dovednosti budeme do... Více

To nejnovější z czech-us blogu

Jak jsme letěli do Kanady .. a skončili v karanténě

Jmenuji se Petra Vyhnálková, je mi 33 let, pocházím z Hradce Králové a mám ráda... Více

Jak se to stane, že kluk z Děčína žije svůj životní sen...

Nějak se musí začít. Já začal cestovat tak, že jsem se v prváku na vejšce přihlásil na... Více

Jak si nás Kanada získala

Po pár pracovních zkušenostech v zahraničí jsme se koncem roku 2018 rozhodovali kam dál.... Více

Pavlína: studium v Kanadě považuji za ideální volbu

Pohled naší studentky Pavlíny, která se vydala přes program Work and Study do Vancouveru (... Více

Partneři