Stojím u výdeje zavazadel na dublinském letišti a nějak nechápu, co se děje. Na páse krouží už jen pár zavazadel, ale můj k prasknutí nacpaný batoh mezi nimi není. V duchu proklínám letušku, která mi před letadlem řekla, že mi zavazadlo zdarma odbaví. Přes všechny ty zmatky se zavazadlem ani nestihnu být nervózní a než se naděju, už sedím na zadním sedadle obklopená plyšáky vedle osmileté Holly, o kterou se budu měsíc starat.

Zvyknout si na nový režim

Jestli je nějaká věc, kterou vás cestování o samotě zaručeně naučí, je to řešit všechny situace s úsměvem. Co na tom, že mám jen kabelku, jejíž obsah čítá plyšovou myš, počítač a lahev českého vína, kterou vezu jako dárek. Co na tom, že musím první večer sušit koupené kalhotky fénem. Co na tom, že se další den koupu v oceánu ve vypůjčených leginách, které mi pod vodou málem spadnou.

První dny v nové rodině jsou vždy o zvykání si na nové lidi a prostředí. Že zapadnu, jsem věděla už v momentě, kdy osmiletá slečna udělala první hvězdu. Je to malá gymnastka, jakou jsem v jejím věku bývala i já. Po týdnu se začnu cítit jako součást rodiny a než se naděju, je můj irský měsíc pryč.

Hitem letošního léta je dělání slizu a závody ve skocích na trampolíně

Pokud hlídáte starší dítě, nevyhnete se všem těm praštěným věcem, které děti dělají. V jednu chvíli máchám ruce v nechutné zelené hmotě ala po domácku vyrobeném slizu, což vám začne připadat mnohem hroznější, když si uvědomíte, že ten nepořádek budete muset uklidit vy. V další chvíli se zase hrabu v mokrém písku a snažím se neječet, když zahlédnu obřího brouka, protože se přeci musím chovat dospěle. Imituji hlasy všech možných panenek a plyšáků, hodiny hledám kostičky lega a další hodiny je zase uklízím.

Naštěstí pro mě je nejoblíbenější zábavou skákání na trampolíně a houpání se na houpačkách. A tak můžu dosyta dělat všechny potrhlé kousky, které se už v mém věku nesluší. Dokonce si párkrát tajně na trampolíně zaskáču, když jsem doma sama. Všechny tyto aktivity vás ale vrací do vašich dětských let a najednou začnete vzpomínat, co jste dělali vy. V neposlední řadě si zlepšujete slovní zásobu. Protože kde jinde byste se naučili životně důležitá slovíčka jako například, jak se řekne sliz nebo vodní víla.

Doporučený příspěvek

Život je příliš krátký na to, abych ho proseděl u počítače, říká dvanáctiletý kuchař

Šestičlenná rodina Rychtaříků se před časem rozhodla vzdát se městské rutiny a vydat se s obytným vozem a minimem věcí na cestu po Evro... Pokračovat ve čtení

Večery patří skleničce vína s dospělými a poznávání místní kultury

Po celodenním hlídání mám čas pro sebe. Užívám si samoty, chodím na dlouhé procházky podél oceánu, pozoruju lachtany a cvičím jógu. Každý večer se ale scházím s mojí náhradní rodinou u večeře a skleničky vína. Prostřednictvím jejich vyprávění poznávám irskou kulturu a s každým dnem se do téhle ostrovní země začínám zamilovávat. I když na začátku jediným důvodem byl měsíční pobyt u oceánu, nepřestává mě fascinovat zelená krajina, nekonečné procházky po útesech, všudypřítomné ovce a krávy jako na českém venkově a to, že mě v desetitisícovém městečku, kde bydlím, každý zdraví.

Irská nátura

Irové stejně jako já milují oceán a náležitě si ho užívají. Počasí se tu v letních měsících pohybuje maximálně kolem dvaceti stupňů. A když náhodou už těch dvacet je, všichni si stěžují, že se to horko nedá vydržet a berou pláže útokem. Při prvním koupání zažiju menší šok. Voda je tak studená, že ještě hodinu necítím prsty na rukou i přestože mám na sobě dva svetry. Irové se ale koupou za každého počasí i v zimě. Nezřídka vidím děti řádit ve vodě ještě po setmění, kdy často při svých procházkách vytahuju bundu. Milují sendviče k obědu s pytlíkem malých brambůrek, pikniky na pláži, uzeného lososa a jsou hrdí na irské čerstvé mléko, sýry i hovězí maso. V obchodech člověk jen málokdy najde produkt, který není označen štítkem “irský“.


Stejně jako ve Velké Británii, i v Irsku je velmi běžné mít na pomoc s dětmi aupairku. Díky tomu jich i v malém městečku potkám hned několik, se kterými si hned po prvním setkání padnu do noty. Na tom být v cizině, je totiž krásné mimo jiné i to, že se sblížíte s lidmi, se kterými byste se asi za normálních okolností ani nepotkali.

Podobné články

Volný čas

Kultovní Pac-Man v tvojí peněžence!

Nová limitovaná edice platebních karet od Komerčky je tady! Kdo by neznal kultovní hru Pac-Man? Jedna z nejslavnější her vůbec... Více

Volný čas

Darujeme české Vánoce

Rozhovor s Hanou Šormovou, freelancerkou, copywriterkou, aktivní maminkou a jednou ze zakladatelek projektu Darujeme české Vánoce –  iniciativy, jež vznikla letos... Více

Cestování, Volný čas

Jan Rendl: V krizových situacích si buďto můž...

Mladý devětadvacetiletý cestovatel a dobrodruh s láskou k horám. Tak se lidem představuje Jan Rendl, který převážně pěšky a stopem procestoval... Více

Volný čas

Plastic Guys: Z plastového odpadu vyrábí útuln...

Tři kluci a jeden nápad, jak si poradit s plastovým odpadem. Studenty Stavební fakulty VUT z Ústavu architektury Marca Aulisa, Štěpána Macka... Více

To nejnovější z czech-us blogu

Studium v Anglii od září 2021 – všechny změny...

Zajímá tě, jak to bude se studiem ve Velké Británii po Brexitu? Chceš vědět, jak se změní... Více

Od léta v USA ke 4 rokům v Kanadě

Studoval jsem v rodném městě, bydlel u rodičů, měl teplou večeři, vyprané prádlo .. a tak... Více

Jak jsem se vydala studovat do Kanady v době pandemie

Všechno to začalo přesně před rokem, kdy jsem se vrátila z půlročního erasmu v Řecku.... Více

Jak jsme letěli do Kanady .. a skončili v karanténě

Jmenuji se Petra Vyhnálková, je mi 33 let, pocházím z Hradce Králové a mám ráda... Více

Partneři