Lenka Rzepková je členkou hereckého studia Švandova divadla a absolventkou Dialogického jednání na DAMU. Natočila několik studentských filmů a v 17 letech si jí všiml londýnský režisér Philip Parr, který ji obsadil do hlavní role v Zimní pohádce. Jejím snem je zahrát si hlavní roli v úspěšném celovečerním filmu, uspořádat jednou svou výtvarnou výstavu a vydat knihu, což je sen, který si s titulem s názvem Nikdy nezapomeň, právě plní.
Herectví tě učarovalo již v útlém mládí. Co byl ten prvotní impuls, kdy ses rozhodla, že se touto cestou chceš vydat?
Když jsem byla ve čtvrté třídě, tak jsem viděla film o filmu, jak se natáčeli Snowboarďáci. Celé mě to neskutečně uchvátilo a říkala jsem si, že bych si to přála někdy v životě zažít. Měla jsem pocit, že taková práce by ke mně seděla a bavila mě. Celkově jsem měla ráda pozici před kamerou. Příkladem může být třeba situace, kdy jsem byla u dobrovolných hasičů a televize s námi přijela natočit nějaké rozhovory, bez většího rozmýšlení jsem se do toho zapojila. To byly takové první momenty. Ty další přicházely postupně, když rodiče domů pořídili fotoaparát a já začala natáčet videa, jak si povídám sama se sebou nebo i s dalšími lidmi z pozice moderátorky. Nakonec jsem začala chodit do dramaťáku a od té doby jsem začala herectví vnímat více do hloubky.
Na tuto roli si mě vybral londýnský režisér Philip Parr. Byl to splněný sen, protože se člověk najednou ocitl mezi profesionály.
V minulosti jsi nebyla přijata na DAMU, to tě ale neodradilo a svůj sen si plníš dál. Co bys jedincům, kteří mají podobný cíl, ale trnitější cestu, poradila?
Někdy je to přesně o tom, že ty různé karamboly po cestě můžou nakonec v závěru hodně pomoct. Příkladem může být právě mé nedostání se na DAMU, přimělo mě to na sobě daleko více pracovat a najít odvahu to zkoušet znovu a jinak. To vyústilo v to, že jsem se na tuto divadelní fakultu nakonec stejně dostala. Určitě bych všem, kteří to zkoušeli, a nedopadlo to, doporučila, aby to zkoušeli dál nebo hledali i jiné možnosti. Jednoduše vytrvat a nevzdávat se a ona se ta cesta najde, pokud to člověk dělá srdcem a maká na sobě.
Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch v tomto směru?
Co se týče divadelní sféry, tak se rozhodně jedná o vyhrání konkurzu na hlavní roli Perdity v Zimní pohádce, když mi bylo sedmnáct. Bylo to v rámci Shakespearovských slavností, prvně se představení hrála v Ostravě a poté v Gdaňsku. Na tuto roli si mě vybral londýnský režisér Philip Parr. Byl to splněný sen, protože se člověk najednou ocitl mezi profesionály. Navíc se hrálo ve třech jazycích.
Z pohledu filmových rolí by to byl dokument z léta minulého roku – Angel of Dien Bien Phu, kde jsem měla tu čest ztvárnit postavu Geneviève de Galard, což je skutečná osoba. Geneviève je Francouzka, která pracovala jako zdravotní sestřička během francouzské války v Indočíně. Pomohla spoustě lidem a dostala několik vyznamenání. Není tedy divu, že pro mě toto natáčení bylo velmi emotivní. Cítila jsem poctu a zároveň velkou zodpovědnost.
Kdo je pro tebe z kolegů herců inspirací a proč?
Obecně je pro mě inspirací ten, kdo se nad příslušnou rolí zamýšlí víc do hloubky a snaží se s postavou ztotožnit, vcítit se do ní, jak by přemýšlela, co by asi řekla, jaké by měla pohyby atd. Přehrávání je totiž především na kameře hodně vidět, primární je tedy pro mě uvěřitelnost. Vybrat si však pouze jednoho herce/herečku, který by pro mě měl být inspirací je náročné, protože si obraz dobrého herce skládám jako mozaiku. Prošla jsem různými, nejen hereckými, kurzy, které mi mnohé daly a obohatily mě, zároveň se snažím přistupovat k rolím i intuitivně.
Knihu jsem měla nutkání napsat už delší dobu, ale cítila jsem se vždy mladá a nezkušená, což si připadám stále.
Za normální situace ráda cestuješ, a to především formou lowcost. Co ti tento způsob objevování světa dává?
Setkávání s lidmi, neskutečné zážitky a obohacující příběhy jedinců, které na cestě potkám. Lowcost cestování je specifické v tom, že člověk má méně komfortu, ale to je mu v tu danou chvíli tak trochu jedno, protože to má ty přidané hodnoty, které jsem vyjmenovala. Více se tak dostaneš k místním a tím pádem i kultuře, zvykům a tradicím. Navíc přestaneš některé věci brát jako samozřejmost – jídlo, pití, střechu nad hlavou.
Do povědomí veřejnosti jsi se jako cestovatelka dostala v roce 2017, kdy jsi s Jahů vyhrála stopařský závod po Evropě zvaný LowCost Race (dnešní X-Challenge). Co ti takový řekněme extrémní zážitek přinesl?
Dal mi jedno důležité poznání – že všechno je možné. Lidé jsou neskutečně laskaví a nápomocní, pokud z člověka vyzařuje upřímný čistý záměr a pokora, kdy nic nebere jako samozřejmost. Je důležité nejen brát, ale také dávat, poděkování může být formou namalovaného obrázku, společné konverzace, času či nějaké drobnosti, není potřeba, aby bylo finanční.
O svých zkušenostech s cestováním ses rozhodla také přednášet. Co tě k tomu vedlo?
Ono to prvotně nebylo mé rozhodnutí. Když jsme totiž vyhrály zmiňovaný LowCost Race, tak nám začaly přicházet nabídky, a mě to začalo velmi bavit. Především ta energie, která se v průběhu přednášky vytvořila, byla tak neskutečná, že mě nabíjela zpátky. Bylo to navíc období, kdy jsem svou hereckou kariéru dočasně pověsila na hřebík, a tak jsem si alespoň touto formou vynahrazovala kontakt s publikem a užívala pódium. Bylo to pro mě silné, protože jsem v herectví měla tak trochu krizi a tohle mi hodně pomáhalo. Další přednášky, které jsem potom měla sama za sebe po absolvování dalších cest, třeba na TEDxNovyPorgSchool, se postupně nabalily.
Tvým snem je zahrát si v úspěšném celovečerním filmu hlavní roli, vydat knihu a uspořádat jednou svou výstavu, jelikož také maluješ. Jeden sen si ale právě plníš a tím je právě knížka…
Ano, ta se teď rodí a mám z toho neskutečnou radost. Nejvíce se mi za tím celým procesem tvorby knihy líbí myšlenka, že bych svým textem mohla druhého člověka nějak inspirovat a ovlivnit pozitivním směrem. Knihu jsem měla nutkání napsat už delší dobu, ale cítila jsem se vždy mladá a nezkušená, což si připadám stále (smích). Nicméně přišel impuls, kdy jsem měla pocit, že nejde jinak a já musím začít psát. No a po roce a půl jsem ji dopsala. Její vydání však nezáleží jen na mně či na vydavatelství, ale právě třeba i na čtenářích tohoto rozhovoru. Podpořit mě může kdokoliv z vás. Kampaň na knižní crowdfundingové platformě Pointa.cz probíhá od 3. března a bude trvat přesně měsíc – odkaz zde. Můžete přispět libovolnou částkou, knihu si předkoupit nebo si vybrat jednu z mnoha odměn. Mezi ty patří například i některé z mých obrazů, což jsem moc ráda, protože to bude o to osobitější. V nabídce nechybí ale ani vstupenky na mé přednášky či sada seberozvojových kartiček.
Je důležité nezapomínat na to své vnitřní dítě, tu zvídavost, upřímnost, čistotu, pravdu a Lásku, když už jsme (ne)dospěli.
Inspirací pro tebe byla i pěší Pouť do Santiaga de Compostela, kterou jsi absolvovala. Jak se tato tvá životní etapa v knize projevuje?
Ta cesta pro mě byla natolik transformační, že jsem si každý den zapisovala poznámky do deníku, ostatně jako i na jiných mých cestách, a ty jsou právě částečně otisknuty i v knize. Mám pocit, že ona pouť tam prostě má své místo. Kniha není autobiografie, ale je volně inspirovaná životem mým i životy jiných lidí, tudíž je to pouze na čtenáři a jeho fantazii, aby si zodpověděl, co si myslí, že je realita a co fikce.
O čem kniha bude?
Stručně asi takto: „Čím bys chtěla být, až vyrosteš?“ zeptali se malinké Kate, která už tehdy věděla. Měla sen, že se stane herečkou a malířkou obrazů. Roky přibývaly a její sen ne a ne na dosah. Do toho neúspěšné talentové zkoušky na její vysněnou školu, nevydařené vztahy a dospělost na krku, která ji tak trochu naháněla strach. Kate zmatená a ztracená sama v sobě i v lidech okolo se vydává sama pěšky na svou životní pouť, aby opět nalezla samu sebe. Koho na této cestě potká a k jakému důležitému poznání dojde, ji doslova obrátí život vzhůru nohama.
Komu bude tvá kniha určena?
Bude to kniha pro všechny, kteří si potřebují připomenout, jak je důležité nezapomínat na to své vnitřní dítě, tu zvídavost, upřímnost, čistotu, pravdu a Lásku, když už jsme (ne)dospěli. Možná i pro ty, co se snaží najít odvahu být sami sebou. Ale taky pro ty, kteří ani jednu z těchto dvou věcí nepotřebují, pouze si chtějí přečíst příběh, který s nimi bude rezonovat. Troufám si i říci, dle mých získaných zpětných vazeb, že kniha osloví širší spektrum čtenářek a čtenářů různého věku.
Kdy se na ni můžeme těšit?
Pokud bude kampaň na vydání knihy úspěšná, tak věřím, že by mohla vyjít během léta, ale pokud by se to malinko opozdilo, tak doufám, že to čtenáři pochopí, neboť se jedná o náročný proces, který nezávisí pouze na mně.
Zjistěte o Lence víc:
IG – https://www.instagram.com/lenka_rzepkova/
Web – www.lennyontheroad.cz
FB stránka – https://www.facebook.com/LennyOntheRoadBlog
