Jeden domov nestačí
Perchtoldsdorf je malé městečko v Dolním Rakousku. Přesně sem Kačka přijela, aby tu strávila čtvrt roku. Se svou hostitelskou rodinnou si neuvěřitelně sedla – rodiče jsou architekti a její „sestra“ je stejně stará. Všichni jsou (stejně jako Kačka, která hraje závodně volejbal) sportovně založení, takže o společně stráveném času nemusí dlouho diskutovat. Není divu, že je začala brát jako druhou rodinu.
Proč zrovna Rakousko?
Jak už jsem naznačila, Kačka si prostě šla za svým cílem. Agentura jí nabídla i cestu do Německa a Švýcarska, protože naučit se plynule německy byl její hlavní požadavek. Vyhrála ale dlouhodobá láska k Rakousku. A rozhodně udělala dobře.
„Do téhle země jezdím už dlouho a nikdy mě nezklamala, právě naopak. Už odmalička jsem chtěla vyrazit na podobnou cestu a jsem ráda, že se mi to konečně podařilo. Navíc bych jednou ve Vídni i ráda bydlela,“ prohlásila šťastně.
Po škole rovnou do Vídně? Proč ne.
Kaččin život se ale zase tak zásadně nezměnil. Pořád musí chodit do školy a má své povinnosti. Ráno o půl sedmé vstane, nasnídá se a vyráží na vyučování, které začíná už za pět minut osm. Na rozdíl od nás tam každá hodina trvá padesát minut. A nikdy jich v jeden den nemá víc než šest. Pak už si jen udělá úkoly a má volno. Může hrát volejbal, jet s kamarády do Vídně nebo odpočívat. A ani jí netrvalo tak dlouho, si na tenhle režim zvyknout. Nejspíš jí to usnadnili i lidé kolem ní. Podle jejích slov působí hrozně mile, přátelsky, otevřeně a vstřícně. V podstatě by na nich žádnou špatnou vlastnost nenašla.
Tři měsíce nestačí
Nějaké obavy se ale přece jen objevily. Kačka se nejvíce děsila toho, že se jí u její nové rodiny nebude líbit. Jak ale vyšlo najevo, problém to vůbec nebyl. Naopak to, jak se s cizinci dorozumí v cizím jazyce jí moc netrápilo. Zjistila totiž, že to vůbec není tak těžké. Hodiny s rodilou mluvčí na staré škole jí na to docela dobře připravily.
Má před sebou ještě další dva měsíce a dokonce lituje, že si pobyt nezařídila na delší dobu. Musí se ale pořádně připravit na maturitu a přijímačky – jejím plánem je totiž medicína. Rozhodně se ale chce jednou vrátit. A tentokrát na delší dobu. Mezitím si plánuje i další výlety – třeba pomaturitní cestu na Island.
A co by začínající cestovatelka poradila těm, co do zahraničí vyráží poprvé?
„Hlavní je, vrhnout se do toho po hlavě, najít si kontakty a určitě nemít strach ani předsudky. Těsně před odjezdem stejně budete mít na mysli jen jedno slovo – Abenteuer!“
