Studovala v Česku i Dánsku, bakaláře se ale rozhodla zakončit na jihozápadě Velké Británie v Bristolu. Poslední rok studia marketingu však devětadvacetileté Lucii Kolářové narušila světová pandemie.  

Z Univerzity Karlovy až na University of the West of England. Lucka má za sebou studium ve třech státech, pokud připočítáte college v Austrálii, tak dokonce ve čtyřech. Když jí kdysi agentura Czech-us pomáhala zařídit studium v Dánsku, ještě netušila, že v ní jednou získá pracovní místo. A nakonec ji práce dovedla až do Anglie. Studium v Bristolu si Lucka užívala, dokud z něj nemusela narychlo odletět posledním letem domů.  

Co říkáš reakci Velké Británie na světovou pandemii?

Británie ze začátku zaujala strategii skupinové imunity, zatímco zbytek Evropy spoléhal na izolaci a trasování nakažených. Říkala jsem si, že mi jejich plán přijde docela experimentální a nechci být jeho součástí. Vláda ale nakonec otočila a přidala se k přístupu ostatních zemí. Z vědeckého hlediska prvotní teorie možná špatná nebyla, Evropa by ale podle mě měla postupovat jednotně.

Lucka na výletě u Buckinghamského paláce.

Jak jsi tedy situaci řešila?

Do Česka jsem se měla vracet až začátkem dubna, od března už se ale kvůli koronaviru zaváděla různá opatření. V Británii se nedělo nic, před tím, než jsem odletěla, ještě premiér Boris Johnson říkal, že se nic zavírat nebude. Radši jsem se rozhodla v průběhu března odletět domů. A v neděli patnáctého mi najednou volal kamarád, že ten den odlétá z Bristolu poslední letadlo. Asi dvě minuty jsem přemýšlela, jestli zůstat, nebo ne. Za tři hodiny jsem si sbalila všechny věci a jela na letiště. 

Jaký dopad bude mít aktuální situace na tvé studium?

Zkouškové jsem měla mít od konce dubna do poloviny května, čekaly mě asi tři prezenční zkoušky. Vše se ale zrušilo, a protože jsem v posledním ročníku, je naše ukončení studia trochu složitější. Abychom titul získali, musí se na nových opatřeních dohodnout speciální komise. Ještě si proto nejsem jistá, co mě čeká. Ostatním ročníkům se zkoušky přesunuly online. 

Je po nás vyžadováno hlavně kritické uvažování.

Proč ses pro studium ve Velké Británii rozhodla?

Studovala jsem v Dánsku dva roky takzvaný AP degree, který je v Česku ekvivalentní studiu na vyšší odborné škole, nebo dvěma rokům bakaláře. A ten si může student prodloužit ještě o jeden rok. V Dánsku jsem ale nezůstala, odjela jsem na studentské vízum do Austrálie. Po návratu jsem začala pracovat pro Czech-us, kde jsem klientům mimo jiné vykládala, jak skvělé studium v Británii je. Až jsem si uvědomila, že ho chci sama vyzkoušet. Studium v různých zemích jde totiž nakombinovat. I v Česku můžete po dvou letech bakaláře a nasbírání potřebných kreditů odjet. Bakalář se dá navíc dodělat i po letech pauzy. 

Jaké výhody oproti českému má tamní vzdělávání?

Před odjezdem do Dánska jsem v Praze studovala adiktologii (zkoumání závislostí, pozn. red.). Momentálně studuju marketing, což je dost odlišný obor. České vzdělávání je ale podle mě zastaralé. Za semestr jsem měla i patnáct předmětů, ze všech samozřejmě zkoušku, nebo zápočet. Neměla jsem šanci se učit průběžně, vše jsem si do hlavy nacpala den před zkouškou. Cílem je u nás memorování bez pochopení. V Británii memorování nehraje žádnou roli. Důležité je abychom to, co probíráme pochopili. Chodíme na přednášky, ke kterým máme praktické tutoriály, kde si vše zkoušíme. A předměty máme maximálně čtyři. Zkoušky jsou také často formou esejí, ve kterých je důležitější argumentace než názor samotný. Je po nás vyžadováno hlavně kritické uvažování.

Lucka se stihla podívat i do slavného Londýna.

Je naopak něco, co ti na tvé univerzitě vadí?

Často mi přijde, že se mi najednou sejde hodně zadaných prací. Pak je toho na mě trochu moc. Ale záleží, některé předměty mohou být nudnější a je samozřejmé, že se do nich budou eseje psát hůř. Taky mi vadí, že mám minimální možnost zvolit si rozvrh. Mezi přednáškami mám někdy i několik hodin pauzu. Podobně to ale bývá skoro všude, to si člověk nevybere. 

Často jsem si s někým dala přes Skype večeři nebo víno.

Jaké to bylo bydlet na jednom z nejteplejších míst na jihu Británie? 

Doporučený příspěvek

V Číně se pije zadarmo

Čína musí být neskutečný zážitek. I přesto, že jsme hovorem s Jirkou Motejlem strávili hodně času a já mám hustě popsané tři strá... Pokračovat ve čtení

Anglie je jiná, než jsem očekávala, trochu jsem si ji zidealizovala. O Bristolu jsem slyšela samé superlativy, že je tam hezky a skoro neprší. Tak to ale vůbec nebylo. Hodně pršelo, byla tma a vlezlo. Ostatní mi říkali, že zrovna, když jsem přijela, bylo asi nejhorší počasí za poslední dobu. První dva týdny mi ale krásně svítilo sluníčko, takže jsem se procházela parky a kolem řeky. Město je krásné, jen škoda, že si ho člověk neužije, když je pořád ošklivo. Překvapují mě i jejich domy, slyším, když nade mnou v patře někdo upustí tužku. Další podivností jsou doubledeckery, které jsou super, ale cesta v nich trvá dvakrát déle než normálně. Všichni se totiž musí při vstupu i výstupu procpat malými dvířky u řidiče. 

Mohla jsi i ty využít možnost britské půjčky?

Ano, i s lehkými komplikacemi mi byla schválena. Musela jsem totiž dokládat dřívější studium. Po dokončení bakaláře má každý student rok ochrannou dobu, takže splácet začnu až příští rok. Poté začnu přiznávat příjmy a jakmile přesáhnou určitou částku, začne se mi z nich odečítat devět procent. Pokud se mi příjem později sníží, opět nic neplatím. Takhle to jde třicet let, pak se půjčka anuluje, nehledě na to, kolik jsem toho splatila.

V Británii je zkrátka déšť na denním pořádku.

Jak student v zahraničí zařídí, aby se vyhnul pocitu osamění a depkám?

Je hrozně důležité si najít spřízněné duše, jinak to má člověk těžké. Neměli byste ale ztrácet kontakt ani s kamarády a známými z Česka. Často jsem si s někým dala přes Skype večeři nebo víno. A co si budeme, samozřejmě pomůže i Netflix.

Neměla jsi pocit, že se ti kvůli cizímu původu Briti vyhýbali? 

V Dánsku je distancování místních o dost citelnější. Což je dáno i tím, že zahraniční studenti většinou dánsky neumějí. Britové si odstup drží také. Nikdy jsem ale neměla pocit, že bych někomu vadila, nebo by se se mnou nechtěl bavit. Dokonce jsem si našla dobrou kamarádku Britku. A navíc mezinárodní studenti taky drží hodně pospolu.

Naučila jsem se šetřit, rozpočet na týden jsem měla třeba čtyři sta korun.

Jak ti tedy sedla britská mentalita? 

Mně se strašně líbí britský humor. Co naopak nemusím je britská přetvářka. Když se tě Briti ptají, jak se máš, často je to doopravdy nezajímá. U nás v Česku se na sebe sice tolik neusmíváme, ale když tě někdo osloví, víš, že má o tebe zájem. Neházela bych ale Brity do jednoho pytle, každý člověk je opravdu jiný. 

Napadá tě nějaký mýtus, který bys o studiu ve Velké Británii chtěla vyvrátit?

Často slyším, že studium v zahraničí je pouze pro jedničkáře. Takhle to ale určitě není, dokonce mi přijde, že vzdělání v Británii je dostupnější než vysoké školy v Česku. Zajímá je jenom maturitní vysvědčení a motivační dopis. I kdyby měl někdo maturovat s průměrem tři, měl by pořád šanci, pokud by dobře ukázal svou motivaci. Někdy si taky lidé myslí, že musí mít dokonalou angličtinu. Ta se ale zlepšuje během studia, na začátek stačí základy, odvaha a sebevědomí. 

Lucka si zrovna užívá pauzu mezi cestováním v Praze.

Jsou studenti v zahraničí povahově jiní než ti v Česku? 

Stoprocentně. Často dokážu poznat, jestli někdo vycestoval, nebo ne. Změní se vám hodnotový žebříček i priority. Lidé, co zůstávají v Česku se často zaměřují na práci a peníze. Už jako mladí mají hypotéku. Cestovatelé jsou mnohem volnější, jdou hlavně za zážitky. Na prvním místě mají rodinu a duševní pohodu. Já bych raději s dobrým pocitem pracovala za deset korun na hodinu, než se trápila v korporátu. 

Co tě studium v zahraničí zaručeně naučilo?

Naprosté samostatnosti a vědomí, že se dokážu spolehnout sama na sebe. V zahraničí neexistuje, že bych přišla za mámou a prosila o pomoc či peníze. Taky jsem se naučila přicházet s kreativnějším řešením. V Dánsku jsme se spolubydlícími půl roku neměli na ledničku. A tak jsme jídlo strkali za okno, na půdu, nebo jsme ho hned vařili. Rok a půl jsme taky neměli wifi, a protože jsme bydleli kousek od školy, chodili jsme skypovat tam. A po zavíračce jsme volali na schodech před univerzitou. Naučila jsem se šetřit, rozpočet na týden jsem měla třeba čtyři sta korun. Člověk si s ničím nedělá velkou hlavu. Protože ví, že vždycky může být hůř. 

Podobné články

Cestování, Studium v zahraničí

Pocukrované ostrovy i bydlení v mrakodrapu, to j...

Jeden rok pracoval v Sydney, druhý se vypravil za studiem do města Gold Coast. Z bytu v mrakodrapu, doslova pár... Více

Studium v zahraničí

Přihlášku do Skotska jsem odeslal týden před ...

Právo se rozhodl vystudovat nejen u nás ale i v zahraničí. Porovnávat tak může Michal Gola studium na Západočeské univerzitě v... Více

Cestování, Studium v zahraničí

V Kanadě ze mě udělali Wine and Beer Specialist...

Po maturitě šel na jazykovou školu a dva roky na to strávil vysokoškolským studiem v oboru vinařství. Třiadvacetiletého Michala z... Více

Studium v zahraničí

Největší potenciál má ten obor, který miluje...

Mám práci ušitou na míru, říká Sabina Feldmanová (34), manažerka programu Studium VŠ v zahraničí v agentuře Czech-us. Už více... Více

To nejnovější z czech-us blogu

Od léta v USA ke 4 rokům v Kanadě

Studoval jsem v rodném městě, bydlel u rodičů, měl teplou večeři, vyprané prádlo .. a tak... Více

Jak jsem se vydala studovat do Kanady v době pandemie

Všechno to začalo přesně před rokem, kdy jsem se vrátila z půlročního erasmu v Řecku.... Více

Jak jsme letěli do Kanady .. a skončili v karanténě

Jmenuji se Petra Vyhnálková, je mi 33 let, pocházím z Hradce Králové a mám ráda... Více

Jak se to stane, že kluk z Děčína žije svůj životní sen...

Nějak se musí začít. Já začal cestovat tak, že jsem se v prváku na vejšce přihlásil na... Více

Partneři