Nemáš na kontě jen kapely I Warned You a Cutterred Flesh. S kapelou Hadem pro mého munga jste vydali po třech letech novou desku Kapitola II. Proč tak dlouhá pauza? 

Vidíš, z našeho hlediska to tak dlouhé zase nebylo. Uteklo to J Jde o to, že nám před dvěma a něco lety odešel z kapely kytarista, se kterým jsme HPMM rozjížděli. Během několika zkoušek jen ve dvou jsme zjistili, že to zní sice jinak, ale pořád výborně a baví nás to. Následovaly první koncerty, co by instrumentálného dua, na které se valily pozitivní ohlasy. Jsme taky puntičkáři, takže novou věc nepovažujeme za hotovu, dokud s jí nejsme opravdu jistí. Teprve potom jde ven. Když si to všechno sečteš, dá ti to dohromady ty tři roky J

Museli jste některé skladby vašemu duu přizpůsobovat?

Vyselektovali jsme skladby, které i ve dvou zní dobře a začali tvořit nový materiál, složený čistě pro basu a bicí. Starší věci jsme museli trochu re-aranžovat, jelikož tam chyběly kytarové party a melodie.

Čím bys řekl, že se druhé album Kapitola II kromě toho, že jste ji nahrávali ve dvou, liší od vaší první nahrávky? 

První nahrávka měla vydavatele, kdežto Kapitolu II jsme si komplet od nahrání, obal, lis, a solo distribuci řídili a řídíme sami. Navíc jsme ji vydali na dvou nosičích, a to na kompaktním disku a na vinylu, takže nás to stálo nemalé úsilí a prostředky. Naštěstí se vše povedlo. Všichni, se kterými jsme spolupracovali, byli naprosto profesionální a pohodoví a výsledek za tu námahu stojí.

,,Střídáme se, kdo bude během cesty na koncert střízlivý řidič.”

Máte pocit, že jste se hudebně posunuli? 

Určitě. Materiál je o něco propracovanější, jelikož dva rytmické nástroje musí vedle rytmiky obsáhnout, alespoň z části, i melodie, potažmo harmonie. Myslím, že se nám to na desce povedlo. I když s odstupem, bych nějaké věci udělal jinak. Začínáme teď skládat nový materiál a už víme, kde máme slabá místa a snažíme se je zlepšit. Takže uvidíme, co přinese budoucnost.

Jak byste shrnuli celkový koncept desky? 

Doporučený příspěvek

Pocukrované ostrovy i bydlení v mrakodrapu, to je studentský život v Austrálii

Jeden rok pracoval v Sydney, druhý se vypravil za studiem do města Gold Coast. Z bytu v mrakodrapu, doslova pár kroků od pláže, sledoval malebn... Pokračovat ve čtení

Jmenuje se Kapitola II, jelikož jsme zůstali ve dvou, vydáváme druhou desku a je to druhá etapa existence kapely. Některé samotné skladby pak vznikaly jako zhudebněné příběhy. Ty si třeba během koncertů a zkoušek přehrávám v hlavě a představuji si k nim videoklipy J  Jiné jsou zase hudební nápady, melodie a riffy bez hlubšího myšlenkového kontextu.

Nějaký příběh písně?

Třeba píseň Ker mi dere tvar je původně od mé předchozí kapely SOI, kam jsem ji složil i s textem a vyjadřuje bezmoc, když vaše děti dospějí a vyrostou a vyvinou se v lepší, inteligentnější a odolnější lidi, než jste vy. Normálně je za tento fakt člověk šťastný. Skladba je ale o tom, když tyto „děti“ svým vývinem rodiče zdecimují a donutí je zbytek života živořit v jejich stínu, bez kousku vděku či plodů jejich činnosti. Skladba Ftalátová nostalgie zase popisuje vzpomínky muže na sklonku života, jenž u sklenky brandy rozjímá s doutníkem nad nejlepší ženou, co poznal. Nad nafukovací pannou. Několik lidí mi i vyprávělo, co se jim při poslechu naší hudby honí hlavou. Je to úsměvné a velice povznášející vidět a slyšet, že něco, co jste skládali, třeba i jako teenager v trenkách na posteli, dovede lidi k přemýšlení a fantazírování. Stejně tak je fascinující, když víte, co si pod skladbou představujete jako autoři a co v lidech vyvolává. Jsou to nepopsatelné pocity, kvůli kterým děláme, to co děláme, tak jak to děláme.

,,Během několika zkoušek jen ve dvou jsme zjistili, že to zní sice jinak, ale pořád výborně a baví nás to.”

Kde berete inspiraci?

Hlavní linky a struktury skladeb skládám a přináším já. Společně si je pak ve zkušebně přehráváme a vybíráme ty, co přežijí. Když jsme oba spokojeni s výběrem námětu, začne samotné dotváření. Ujasníme si pasáže, kde hrát potichu, kde nahlas, dynamiku, stopky, předražení a tak dále. Poté si to vše hrajeme stále a stále dokola. Měníme motivy, důraznost i nasazení, a to tak dlouho dokud z toho nezačnou lézt pasáže dle našich představ. Když je hlavní kostra skladby hotová, oba dva si vše ukládáme dalším drilem do hlav a vymýšlíme si různé detaily a kudrlinky, které pak finálně dobarví skladbu.

Jaké to je hrát jen ve dvou? 

Má to samé výhody. Například se střídáme, kdo bude během cesty na koncert střízlivý řidič J Taky se vejdeme s komplet aparátem a bicími do osobáku, což nám umožňuje jezdit, kam se nám zlíbí a upravovat tomu své náklady. Také je snazší se domluvit na zkoušku, vlastně domluvit se na čemkoliv 🙂

 

Podobné články

Cestování, Studium v zahraničí

Příběhy studentů: Na Erasmus i v době pandemi...

Přes to, že se i cestování po vlastní zemi zdá momentálně jako sci-fi, vycestování do zahraničí je pořád možné. Důkazem... Více

Cestování, Volný čas

Z asistenta produkce v Mexiku k žití v Austráli...

Michal Šodek byl jeden z posledních, kdo se skrz Work and Holiday víza stihl podívat v čase předpandemickém do Austrálie. Od studií... Více

Cestování, Studium v zahraničí

Petr Moc: Irsko není láska na první pohled, ale...

Petr Moc je český jazzový kytarista, skladatel, pedagog a umělecký ředitel projektu Jazz Student Culture, na kterém spolupracuje s nejvýznamnějšími... Více

Blogy, Cestování, Studium v zahraničí

Skotský deníček: Jak jsem ochutnala skotskou wh...

V minulém díle skotského deníčku jsem vám slíbila příběh o tom, jak jsem ochutnala skotskou whisky (pozor ne whiskey, to je... Více

To nejnovější z czech-us blogu

Naše brigáda ve Španělsku v roce 2020

Když jsme my všichni na jaře roku 2020 prožívali novou životní realitu, kdy byly dokonce na... Více

Honzy deník z Kanady 2. díl / 14 dní mezi čtyřmi stěnami

Honzy kanadské dobrodružství začalo na konci ledna 2021. Jak probíhala jeho cesta se můžeš... Více

Honzy deník z Kanady 1. díl / Nekonečná cesta do Vancouveru

Honza se díky programu Work and Study vydal do kanadského Vancouveru, kde začiná studovat obor... Více

Můj život v Banffu

Dnes je mi 30 let a nikdy bych nevěřila že se na „stará kolena“ sbalím a odjedu na rok do... Více

Partneři