Velký obr
Na mapě vám to možná nepřijde, ale Polsko je prostě obří. Cestu do Bělověžského pralesa jsme museli rozložit na několik částí. Polské dálnice jsou na tom bídně a tak i kratší trasa zabere hodně času. Polští řidiči si s tím sice hlavu nelámou a rychlostní předpisy tam dodržují tak traktory, ale my jsme nechtěli riskovat. Situace se možná časem zlepší, ale aktuálně se opravují 100 km úseky rychlostních silnic. Bohužel momentálně když chcete zastavit, tak není kde.
Centrum polské kinematografie
Naší první zastávkou bylo třetí největší město Polska a to Lodž. Je průmyslovým centrem Polska a důležitým místem kinematografie. Vyrábí se zde nejvíce polských celovečerních filmů. Na Státní filmové škole zde začínal Roman Polański. Mě ale v Lodži nejvíce zaujala monstrózní budova Manufaktury vystavěné celé z červených cihel. Budovy jsou rozeseté na ohromné ploše. V dnešní době už zde ale najdete pouze muzeum původní výroby, zbytek slouží obchodům.
Uwaga żubr!
Po hodinách strávených v autě konečně v cíli. Okolo nás hluboké lesy a my jeli pomalu do srdce pralesa. Zamluvili jsme si na druhý den průvodce, protože do nejstarší části pralesa je zakázaný vstup bez něj a tu několikametrovou bránu nepřelezete ani kdybyste chtěli. Navíc je hlídaná strážníkem. Naše těšení bylo umocněno informací našich hostitelů o možnosti potkat i v okolí losa nebo zubra. Jelikož ale druhý den pršelo, tak nám se to nepoštěstilo.
Jazyky nejsou tak velká bariéra
Naštěstí před naší 3 hodinovou prohlídkou pršet přestalo, a tak jsme společně s polským staříkem vyrazili do „džungle“. I přesto, že bylo vyprávění v polštině, tak se celkem dalo rozumět. Když jste se zaposlouchali, tak jste si mohli poslechnout informace o kdejakém stromu a nebo rozčilení nad plánovaným kácením tisíce let nedotčeného lesa.
Nedotčená příroda
Lesy a celá příroda je tam opravdu krásná. V bahně stopy od zubrů a ticho. Žádné davy turistů. Kdo by se také táhl přes tisíc kilometrů až k hranici s Běloruskem.
Pokud se vám, stejně jako nám, nepodaří zubra při procházce lesem zahlédnout, tak je tu nedaleko od nejstarší části zřízena obora, kde potkáte jak losy, tak zubry nebo vlky.
Tisíce jezer
Naše cesta pokračovala směrem k polskému pokladu, Mazurským jezerům. To už je ale profláklý kus země a tak je centrum města Mikolajki plné turistů, jachtařů a stánkařů. Oproti pralesu celkem šok. Ale i tak jsou pohledy na jezera překrásné. Mít tak více času, vzít loďku a plout.
Za 30 let postavené hlavní město
Hlavní město Polska bylo za války kompletně zničeno. Aby poláci ukázali svou nezdolnost, tak se jim podařilo za třicet let postavit zhola novou Varšavu. Nemyslete si ale, že tu najdete jen novodobé stavby. Město se totiž stavělo podle původních plánů. A tak si můžete zajít na historická náměstí, zámek, nebo do „starých“ kostelů. Věřte mi, že kdybych si tuto zajímavost nepřečetla, nepoznala bych to a asi bych ani nevěřila. Večer je město opravdu nádherné, s rozsvícenými budovami, kočáry a pouličními umělci.
Poslední zastávka
Naší poslední štací byl historický Krakow. Nechali jsme si jej na závěr, protože pár dní předtím si ho „zarezervoval“ papež se stovkami vojáků. Ani nevím, jestli se mi více líbila noční Varšava, nebo noční Krakow. Obě města měla své kouzlo. V Krakowě ale stojí originály. Starý hrad Wavel, židovské synagogy, kostely. Opravdu nádherné město.
Takže pokud ještě nemáte plány na příští rok, zkuste obměnit každoroční Chorvatsko a Itálii a vyrazte do pralesa, než nám ho tam pokácí!
